Být matka a pracovat doma, být matka odhodit tepláky a jít moderovat?! To je výzva, přepnout v sobě mód: neběhej tam, tohle, umýt! Versus: milé dámy a pánové, vítám Vás zde, ráda bych nyní pohovořila…. O čem? O probdělé noci s ukašlaným dítětem, o problematice dudlíku?!

Nedávno sem byla na pracovní schůzce a v půlce erudované věty, kdy se na mě dívalo asi osm lidí a jeden tatínek co odcházel na rodičovskou dovolenou, jsem náhle umlkla. Tma. Netuším, co jsem říkala před tím a nevím co jsem vlastně chtěla říct, jen jsem se rozhodla nebát se a prvně jsem se odhodlala k větě: „Omlouvám se, ale v noci sem nespala, mám nemocné dítě a netuším, co jsem Vám chtěla říct, jsem nevyspalá.“ Bylo to tak úlevné!

Kdysi /život před dětmi/ jsem moderovala, uváděla, přednášela. Mívala jsem z pozornosti trauma, někdy hodně velké, ale ve chvíli, kdy jsem stála a mluvila, vše fungovalo. Dostavila se adrenalinová euforie. Pak jsem se cítila naprosto vyždímaná a depresivní a pár dní jsem se lidí stranila. Po tom, co se mi narodily holky jsem tuhle činnost s úlevou odhodila. Nicméně poptávka se našla a já to znova zkusila.

Nervozita je jiná, řeším problém přepínání z role matky a z ulity pečovatelství do role být jen mezi dospělými a udržet pozornost.

Když jsem začala znovu pracovat, při schůzkách v kavárně mé oči bloudily mezi stolky a hlídaly mé smyšlené holky … opravdu jen mluvit a mít před sebou hrnek kávy? Nutnost nekroužit kolem stolu a zvládat deset činností najednou udělaly z pracovních schůzek čas neklidu.

Pokud toto také pociťujete, je načase se nervozity zbavit! A hodně pomáhá, když víte, že v tom nejste sama! Najednou zjišťuji, kolik lidí kolem mne má děti a prožívá totéž, tím spíš u mě ostych z cizích lidí mizí! Doma se taky převlíknou do tepláků a píšou s dětma úkoly.

Práce je čas jen pro vás a realizaci sebe! Pracujte na tom, abyste byla zase svá, měla mysl pevně ve svých rukou. O vaše děti je v tento čas postaráno a není třeba se rozptylovat!

Na podiu vše zvládnu, tak, jak nejlépe to okolnosti dovolí. Dny předtím se snažím najít chvíli na přípravu, v den akce zajistím, aby péči o děti převzal někdo několik hodin před mou prací a já se mohla soustředit na sebe, abych měla čas začít fungovat ve svém světě bez dětí, a nabrat sílu. /no dobře, najdu snad řasenku, vzpomenu si, kde mám ve skříni sukni/ Po akci čas na deprese není, naučila sem se mýt radost z pobytu mezi dospělými. Radost ze zážitku, z práce bez dětí, jen sama pro sebe. Vracím se domu uspat děti. Je sice noc, ale podle muže ještě nebyl čas zahnat děti.