Od studií k projektům a zakázkám, od přednášení po ocenění - to všechno jsou důležité události v životě. Ale s přibývajícími zkušenostmi a věkem se některé z nich zdají být méně významné. A tak jsem se rozhodla ohlédnout zpátky, zapsat si to, co jsem se naučila a co mi přineslo největší radost. A kdo by to byl řekl, že ze sepisování životopisu se stane zábavná záležitost, kterou si naprosto užívám!
Po studiu scénografie na Střední Uměleckoprůmyslové škole v Praze jsem si na Vysoké škole Uměleckoprůmyslové v Praze, (neboli UMPRUM) zvolila obor Design výrobků. Ještě mě na něj přijímal prof. Otakar Diblík, ikona designu. Bohužel krátce na to zemřel a jako záskok se ateliéru ujali designéři studia Olgoj Chorchoj. Vedou atelier do současnosti: Michal Froňek a Jan Němeček. Nyní se atelier jmenuje Design III. Moji nesmazatelnou stopou se na škole stal nový informační systém, na kterém jsem v rámci semestru spolupracovala.
Na jednom večírku mi dal náš rodinný známý a můj budoucí konzultant diplomky designér Ivan Dlabač radu: "nenech se ovlivnit rukopisem svého profesora". Věděl, co říká, studoval u Bořka Šípka. Při studiu sem byla takový „samorost“. Díky skvělému vedení jsem se na učila hodně o procesu zakázky, o fungování firem a propagaci. Profesoři nám otevřeli cestu, vštěpovali nám celoživotní vzdělávání. Celý atelier žil designem a možná i to přispělo k založení sdružení a portálu CZECHDESIGN.CZ na podporu českého designu.
2003
CZECHDESIGN.CZ jsem založila se svým životním parterem v roce 2003, ještě během studia. Já jako začínající designér, partner jako začínající programátor. Ideální kombinace. Začali jsme s malou skupinou lidí tvořit portál o designu, který obsahoval kalendář akcí, články o výstavách a dění v designu. Odbornou část článků jsem několik let doplňovala texty z časopisu Světlo a Technického týdeníku. Druhou částí portálu byl adresář designérů, s portfoliem a fotografiemi prací. Brzy jsme pracovali s návštěvností 10 tisíc unikátů měsíčně.
2005
Na diplomovou práci byly dva semestry, přemýšlela jsem, jak ten čas poctivě naplnit. Chtěla jsem na konci této cesty mít před sebou reálný výstup. Díky CZECHDESIGN.CZ jsem věděla, že vše lze vykomunikovat a vždy se najde firma, kterou kvalitní projekt nadchne. Hlavně, poslední šance použít status "studenta". Na portále jsme vydávali články o ergonomii, to byla dost opomíjené téma. Nadřazenost efektu a tvarosloví mě neoslovovalo. Téma design pro handicapované začínal mít brzy zřetelné obrysy. Spojení funkce a tvarosloví. A z toho plyne poučení: vozíčkář krok neudělá = design nejde okecat.
Kuchyně pro vozíčkáře se do funkčního modelu proměnila díky mému kontultantovi, Ivanu Dlabačovi. V tu dobu dělal i pro Linet a jeho cenné rady se na diplomce projevily. Realizaci prototypu sem konzultovala a vyráběla v Nábytek Profil Humpolec. Kuchyně získala několik ocenění, nakonec se dostala do stálé expozice Národního technického muzea, oddělení designu. Bohužel do výroby se nepodařila kuchyně dotáhnout. Cena za kvalitní práci a kování překračovala sociální příspěvek pro handicapované.
Diplomová práce „Interiér bez bariér“, ocenění 2005-2006:
cena rektora VŠUP
cena Vynikající studentský design od Design centra ČR
cena Mosty od Národní rady osob se zdravotním postižením
CZECHDESIGN.CZ se stal úspěšným portálem pro designéry a ve své podpoře mladým a začínajícím svoji činnost stále rozvíjel. Začali jsme připravovat výstavy. Když nás oslovili z Londýna, byli jsme schopni za tři měsíce výstavu připravit a odjet s ní. Produkce, výstavnictví a kurátorství v jednom. Často jsme bývali oslovováni pro prezentace českých mladých talentů. Vrcholným počinem bylo bienále designu Design Match 2006, tedy sportovní souboj českých a slovenských designérů a Design Match 2008, kdy jsme rozšířili pomyslný zápas o rakouské a maďarské talenty. Bienále začínalo ve Veletržním paláci NG a putovalo dál.
2008
Náš tým CZECHDESIGN.CZ se rozrostl. Na magazínu, výstavách a instalacích se podílela celá řada tehdy začínajících designérů, nyní to jsou zvučná jména. V roce 2008 nás oslovila česká ambasada v Soulu, vznikla tak výstava České republiky v rámci Design olympiad Seoul 2008.
CZECHDESIGN.CZ vznikl s myšlenkou podpory českého designu a aby studenti získali zkušenost a praxi. Zde se zrodilo i velmi silné spojenectví s Janou Vinšovou. Ta začala přivádět do kolektivu studenty z teoretických a ekonomických oborů, jejich praxe se stala odrazovým můstkem pro dovednosti v PR a marketingu. Tak je tomu stále. Myšlenka samostatně si zkusit vést projekt se všemi důsledky je někdy bolestivá, na škole takovou zkušenost nelze získat.
Díky kuchyni pro vozíčkáře a oživení tématu designu pro handicapované jsem se dostala do Národní rady zdravotně postižených osob ČR jako konzultant v oblasti designu. V tomto období se připravovala také změna vyhlášky o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Často jsem o problematice interiérů pro handicapované osoby přednášela. Spojení s CZECHDESIGN.CZ a tématu design pro všechny vyústilo v náš projekt Make it Equal! a pro sdružení Nedoklubko v jejich zásadním v projektu Miminka do dlaně.
2009
Tyfloservis je organizace působící ve všech krajích ČR. Pomáhá lidem se zrakovým postižením stát se samostatnými a poskytuje i poradenskou činnost. Ze střediska v Karlových Varech mě oslovili ke spolupráci na návrhu cvičné kuchyně pro slabozraké a nevidomé. Doposud u nás obdobná speciální kuchyně neexistovala, v Tyfloservisu jsme společně začali vyvíjet nový koncept pojetí cvičných kuchyní. To trvalo dva roky, a pak vznikla první cvičná kuchyně dle mého návrhu.
2011
Pro CZECHDESIGN.CZ se zásadním zlomem stala myšlenka svébytného sídla. Redakce bydlící v naší kuchyni, skladování soklů u příbuzných, to bylo značně náročné. „Matce“ myšlenky Janě Vinšové se podařilo najít vybydlený prostor. Ten jsme zrekonstruovali díky nadšencům z našeho okolí a nespočet firmám, které nám zdarma půjčily řemeslníky a darovaly nábytek na míru. Odkazem na zrod organizace v kuchyni, je v duchu hesla „design a spolupráce prochází žaludkem“ umístěna velká kuchyně ve Vojtěšské ulici. Místo mělo zpočátku velkou vzorkovnu materiálů a dekorů pro designéry, na tu dobu nevídaný počin. Spolu s Janou jsme dokázaly s naším sdružením přetvořit holý nefunkční prostor za půl roku v galerii a kancelář.
2012
V rámci CZECHDESIGN.CZ jsem psala odborné články o designu, s redakcí jsme každoročně jezdili s redakcí pracovat na on-line zpravodajství z Milánského týdne designu a Salone del Mobile. Postupně jsem redakční a organizační činnost pro sdružení utlumila. Soustředila jsem se pro CZD na poradenskou činnost, tedy: vybírání designérů pro firmy a práci prostředníka mezi firmou a designérem. Přípravu soutěží a PR zaměřeného na design výrobků. Vždy jsem ale měla i své projety jako navrhování interiérů. Jako produkční a brand designér jsem měla možnost několik let spolupracovat na sales promotion pro Curaprox ČR a Slovensko.
2013
Intenzivní záběr práce na CZECHDESIGN.CZ pro mne znamenal v důsledku vyčerpání a vyhoření. Postupně jsem z organizace odešla. Do současnosti vede CZECHDESIGN.CZ Jana Vinšová, nově vznikl e-shop s kamenným obchodem. Myšlenka podpory českého designu zůstává stále základem.
Pro Tyfloservis vznikají cvičné kuchyně do krajských středisek po celé republice. Díky grantům a firmám je možné realizovat kuchyně, které lektor může světelně přizpůsobit zrakovému handicapu klienta. Ten se zde naučí vše od nalévání vody po pečení kuřete. Získá možnost si osahat tvarosloví moderní kuchyně a díky barevnému kontrastu se zde bezpečně a dobře orientuje.
2014
Přecházím do nové fáze své profesionální kariéry jako matka-designérka, kde se zaměřuji na tvorbu soukromých interiérů a cvičných kuchyní pro lidi se zrakovými postiženími.
2021
Na cvičné kuchyně pro Tyfloservis jsem navázala kuchyněmi pro nácvik sebeobsluhy pro speciální školy. První kuchyně vznikla pro Gymnázium pro zrakově postižené a Střední odbornou školu pro zrakově postižené v Radlicích, kde jsem ze sortimentu Ikea navrhla i malé kuchyňky pro jejich internát.
2022
Cvičná kuchyně pro školu Jaroslava Ježka v Praze.
